Celotáborová hra

 2. kapitola

Nálada v místnosti se změnila během mrknutí oka. Tam, kde ještě před malou chviličkou člověk téměř neslyšel vlastního slova, najednou bylo slyšet i cinknutí mince o stůl. Skoro všechny pohledy se upíraly ke vchodu do krčmy. Výjimkou byli jen dva opilci v rohu místnosti, kteří si vzájemně spali na ramenou a svým chrápáním podobným výstřelům z lodního děla, rušili jinak absolutní ticho v místnosti.

Moko toho člověka ještě nikdy nepotkal. Nebyl to nikdo z místních lidí, podle přízvuku to byl nejspíš španěl a jeho oblečení říkalo, že o té lodi nejspíš nelže. Čistá bílá košile s límečkem, tmavé modrá vesta se šněrováním, dlouhé béžové kalhoty a vysoké hnědé boty, v ruce černý plášť s červeným žilkováním, klobouk s pérem a opasek se šavlí na pravém boku a pistolí na levém dávali jasné najevo, že se nejedná o obyčejného člena posádky, ale pokud ne přímo kapitána, tak určitě jeho prvního důstojníka.

Napětí v místnosti prolomil až hospodský, který svým dunivým hlasem bez jakéhokoliv respektu zvolal: „Dokaž to, nebo vypadni z mojí hospody, ty prolhaná kryso.“

„Nelžu a můžu to snadno dokázat. Mám lodní deník psaný přímo Černým korzárem se zápisky z jeho poslední plavby před tím, než byla jeho loď Blesk zničena u Maracaiba.“ Prohlásil onen neznámý a urážku od hospodského přešel bez povšimnutí.

„No a? To nic nedokazuje. Vždyť největší část pokladu pochází právě z Maracaiba a odvezl jí odtamtud pryč. To ví každej.“ Ozval se starší pirát sedící asi tři metry vpravo od Moka.

„Ale já mám ještě jeden lodní deník, který je o několik let mladší. Styl, jakým je deník psaný, je naprosto stejný a i písmo v něm se shoduje s deníkem Černého korzára. Píše se v něm o přepadení několika španělských lodí, která se podle mých informací stala před necelým rokem nedaleko Caicara. A taky o skupině ostrovů, kde se Černý korzár i se svým pokladem ukrývá.“ nedal se neznámý kapitán tak snadno odbýt.

„A proč nám to tu vykládáš a nejsi už dávno na cestě k těm ostrovům?“ ozvalo se tentokrát od někoho z druhého konce místnosti.

„Vypadá to, že se moje posádka o obsahu toho druhého deníku dozvěděla a většina z nich se rozhodla hledat korzárův poklad na vlastní pěst. Dnes dopoledne jsem se vrátil z tržiště zpět na loď a nalezl jsem ji téměř prázdnou, na lodi zůstalo jen několik mých nejvěrnějších, a tak jsem teď tady a chci vědět, jestli se někdo z vás ke mně přidá. Když mi pomůžete poklad najít, odměna vás nemine“ zakončil kapitán svůj proslov a čekal na reakce ostatních.

Moko dál seděl tiše u stolu a přemýšlel nad další změnou kapitána. Nepřemýšlel ale o pokladu a o odměně za jeho nalezení, ale o tom, že by chtěl svého starého kapitána znovu vidět a varovat před tím, co se na něho řítí. Jenže je ten deník skutečný? A opravdu je jeho bývalého kapitána? Co když ano? Pak by Moko mohl zase sloužit na jeho lodi, což bylo několik posledních měsíců jeho největší přání. Během té doby, co Moko přemýšlel nad posledním korbelem, se neznámému kapitánovi podařilo přesvědčit třináct pirátů ke změně kapitána.

Jste napjatí, jak se Moko rozhodne? Co by dle Vás měl udělat?

  • Moko dopije pivo až do dna, vstane a odejde z hospody zpět na svou loď, se kterou dalšího rána odpluje.
  • Moko přemýšlí tak dlouho, až nakonec neznámý kapitán i se svou novou posádkou odejde.
  • Moko dopije pivo až do dna, vstane a přidá se k neznámému kapitánovi jako čtrnáctý.
  • Moko vstane a začne všechny přesvědčovat, že poklad Černého korzára je jen legenda a nikdy neexistoval.
  • Moko je příliš opilý a usne na místě, kde zrovna sedí. Když se probere, bude hospoda již téměř prázdná.

HLASUJTE V NAŠÍ ANKETĚ A POMOZTE NÁM S VÝVOJEM PŘÍBĚHU!

 

1. kapitola

Moko a jeho noví přátelé seděli v hospodě v přístavu Puerto Corado a pili pivo. I když se mu nelíbila myšlenka, nazývat je přáteli, byli to jediné, co teď měl. Piráti. Je jim jedno, koho přepadají, jestli je proti nim španělská, portugalská, italská nebo anglická loď. Vlajka je nezajímá, jen zlato a zbraně, bohatství a zabíjení.

Za poslední rok a půl nenarazil na jedinou italskou loď korzárů, a tak se raději plavil s piráty, než aby se přidal na stranu Angličanů nebo snad dokonce Španělů. Věděl, že jeho život je na moři, proto neměl jinou možnost. Uvnitř ale stále toužil po návratu na korzárskou loď. Jeho předchozí kapitán Cornessa nikdy zbytečně neproléval krev svých nepřátel, raději bral zajatce. Válečné zajatce. Vždyť korzáři a posádky jejich lodí jsou vojáci na moři pověření samotným králem přepadat lodě plující pod cizí vlajkou a část uloupeného bohatství odevzdávat do královské pokladny. Škoda, že poslední korzárská loď, na které Moko sloužil, narazila v bouři na útesy a kapitána spolu s polovinou posádky včetně Moka to odhodilo do moře. Kapitána Cornessu měl rád, ale vlny Moka odnesly na jiný ostrov, než zbytek posádky a na tom ostrově jej našel jeho současný kapitán se svou pirátskou lodí.

Důvodem, proč chtěl Moko sloužit jen na italských korzárských lodích ale nebyl kapitán Cornessa. Byl to někdo, komu sloužil ještě dříve. Někdo s kým se plavil téměř deset let a kdo mu dopřál jeho pomstu, stejně jako mnoha ostatním. Španělské lodě kdysi připlouvaly k ostrovům a odvážely si z nich všechno, po čem zatoužila jejich posádka. Když se jim někdo postavil, zemřel stejně jako Mokovi rodiče. Až Černý korzár, jak si jeho bývalý kapitán říkal, se Španělům postavil a dokázal je porazit. Navíc dal Mokovi možnost se pomstít, pokud vstoupí do jeho služeb. Moko to udělal a po téměř deseti letech se své pomsty dočkal.

Moko stále věřil, že se do služeb Černého korzára jednou vrátí, ale už šest let o něm nikdo neslyšel. Mezi piráty o něm však kolovalo mnoho historek. Některé říkaly, že Černý korzár je již dávno mrtvý, protože jej Španělé dostihli a zabili. Někdo tvrdil, že stále křižuje na své lodi jménem Blesk vody Karibiku a přepadá výhradně španělské lodě. Jiné historky vyprávěly o nešťastné lásce, kvůli které skočil do vln, ze kterých se již nikdy nevynořil. Nejvíce historek ale kolovalo o obrovském pokladu, který měl během svých korzárských let nashromáždit a který, stejně jako samotného Černého korzára, již pár let nikdo neviděl.

Když se teď Moko díval na dno pátého korbelu, který za dnešní večer vypil, opět si na svého starého kapitána vzpomněl a zastesklo se mu po časech, které strávil na palubě Blesku. Jeho společníci se pořád bavili jen o tom, pro jaký další poklad by se měla jejich loď vydat nebo jakou obchodní galéru by měli příště přepadnout a kolik na ní asi tak budou moct zabít lidí. Tyhle debaty se Mokovi nelíbily. Raději si objednal další pivo. Poslední. Loď ráno odplouvá na další cestu a kapitán nemá rád opilce na palubě.

V tu chvíli do hospody vstoupil další člověk. Rozhlédl se po místnosti a tím, co řekl, si získal pozornost všech kolem: „Vím, kde je poklad Černého korzára a hledám posádku pro svou loď.“

Co se stalo dál? Přidal se Moko k posádce neznámého člověka v naději že najde opět Černého korzára? Co je tak zajímavého na jeho pokladu a je opravdu tak velký, jak se říká? Kdo byl ten neznámý kapitán? A jaký byl osud samotného Černého korzára? Sledujte naše stránky a možná se dozvíte i mnohem víc. ;)