Klikněte pro přehrání

Celotáborová hra

"Králi," prorazilo páže dveře na vrcholku věže, "králi, celou zemí se šíří temná bouře!"

Artuš nakrčil obočí a odvrátil se od černého mraku, který znepokojeně sledoval poslední hodinu: "Ano, Percivale, stihl jsem si všimnout."

"Ale," vzpomněl si Percival na etiketu a srovnal paty, "co budeme dělat? Lidé Camelotu budou brzy panikařit a ani ta nejlepší morálka je nedokáže zastavit. Budeme muset..."

"Uklidnit se?" navrhl Artuš s úsměvem. "Prozatím panikaříš pouze ty."

"Omlouvám se, veličenstvo."

"Kde je sir Lancelot?" vrátil se Artuš k pozorování rostoucího nebezpečí.

"Vyzval bouři na rytířský souboj, ale prozatím neuspěl."

"No jistě," zabubnoval král o chladný kámen věže. Promnul si oči a zamyslel se. "Pošli pro sira Galahada. Čeká ho dlouhá cesta."

"Takže," zaskočilo Percivalovi, ale nakonec svou zvědavost ovládl. "Takže ty šeptandy o svatém Grálu jsou pravdivé? Je také pravda, že..."

"... ano," přikývl Artuš. "Pokud někdo zná odpověď na tato temná proroctví, je to zaklínač jménem Geráld, zvaný též Bílý Vlk."

Když Percival odběhl a Galahad o hodinu později opustil brány Camelotu, Artuš si povzdychl: "Pevně doufám, pane Gerálde, že si ten váš legendární excalibur s bouří poradí. Jste naše jediná naděje..."